Hlavní stránka

Plán akcí

<< Únor 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
   

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28

    

Zvonění

1. hodina: 08:10 - 08:55

2. hodina: 09:05 - 09:50

3. hodina: 10:05 - 10:50

4. hodina: 11:00 - 11:45

5. hodina: 11:55 - 12:40

6. hodina: 12:45 - 13:30

Kontakt

ZŠ a MŠ Polepy

Polepy 170

411 47 Polepy

Ředitel školy

Pavel Markvart

reditel@skolapolepy.cz

Zřizovatel

Obec Polepy

+420 416 787 135

Zamyšlení

Tak nám začal nový školní rok 2010/2011. Zapsáno je v naší MŠ celkem padesát šest dětí, což znamená dvacet osm v každé třídě. Děti ve věku tři až sedm let. Před několika málo lety jsme se radovali, že nám vyhláška MŠMT snížila počty ve třídách do dvaceti. To byla krásná práce, pohoda.

Učitelka mohla se všemi dětmi pracovat podle jejich tempa, měla čas i na tolik žádaný individuální přístup. Při počtu dvaceti osmi dětí ve třídě se nedá pracovat individuálně vůbec. Děti jsou hlučné, neumějí si hrát, od každé činnosti utečou, nic nedokončí, tvoření ze stavebnic je nebaví, neumějí si poradit, ničí vytvořené stavby kamarádů, nerespektují pravidla her. Zato bojové hry – to je baví. Střílet po sobě, kopat se, bojovat proti sobě, vysmívat se jeden druhému. Jsou nesamostatné při oblékání, stolování, nepoprosí, nepoděkují, nepozdraví – jejich základní požadavek je: „ Ale já chci“. Kde jsou základní společenské návyky? Pravda, to všechno se v mateřince naučí. Ale proč až tady?

Ještě se musím zmínit o úrovni řeči a vyjadřování dětí vůbec. Z počtu dvaceti osmi dětí předškolních jich má dvacet jedna vadu řeči, některé tak těžkou a komplikovanou (nemyslím tím R a Ř), že je musíme odkázat do SPC (Speciálně pedagogické centrum) v Litoměřicích. Tak se ptám: „Kde je nějaká zodpovědnost rodičů?“ Děti mají v pokojíku svou televizi i počítač, DVD, spoustu filmů, hraček. To je ale mluvit a komunikovat nenaučí.

Ještě k vycházkám. Děti neumějí reagovat na nebezpečí, chybí jim pud sebezáchovy, nerespektují pokyny učitelky, ani základní bezpečnostní pravidla. A paní učitelka má bohužel jen dvě ruce.

Abych ale nebyla jen skeptická a kritická. Je to radost, ty naše dětičky. Jen se jim musíme víc věnovat. Všichni, ne jen později začít vychovávat ve škole, ale hlavně doma, všichni - rodiče, prarodiče, tetičky, strýčkové atd. Vždyť přece tím, že jim dáme svou péči, že jim stanovíme hranice chování, dokazujeme, jak je máme rádi. Ne tím, že jim splníme každé přání, že je zahrneme hračkami. Pohlazení, láska, laskavé jednání, mít pro ně dostatek času i porozumění, to je to pravé. A tak dětem, nám v MŠ i Vám všem doma, co tvoří rodinu, přeji hodně sil, hodně zdaru, hodně štěstí a pohody.

M. Saidlová, vedoucí uč. MŠ